Rozhovor se ženou, která se nebojí dělat věci impulzivně
Těším se na dnešní setkání. Sraz s Dorinou Šebíkovou máme kolem 17. hodiny, nedomluvily jsme si přesný čas. Přesto mi Dorina pár minut před 17. volá a omlouvá se, že dorazí o pár minut déle, protože ještě dotáčí videoprohlídku bytu na Vinohradech. Chtěla jsem přijet k ní do kanceláře, ale ona hned myslela na to, kde to budu mít nejblíž já. Říkám si: Páni, ta má ale empatii. Několik minut po 17. přichází do venkovní zahrádky italské restaurace nádherná žena v elegantních zelených šatech. Ta energie, která s ní dorazila, byla cítit na několik metrů. Vysmátá od ucha k uchu, v dobré náladě. Vmžiku hází za hlavu celý svůj pracovní den a plně se věnuje jen mně, užívá si svůj nealko Aperol a povídáme si skoro 5 hodin. Čekala jsem příběh o úspěchu v realitním světě a dozvěděla jsem se mnohem víc. Okouzlila mě žena, která s jiskrou v očích mluvila o své práci, ale i o svých podnikatelských začátcích, o pomáhání druhým, své rodině a neustálé práci na sobě. Je to silná a úspěšná žena, přesto si na nic nehraje a vypráví o svých probrečených filmech, proč nikdy neviděla Titanik nebo co pro ni znamená úspěch. Jsem přesvědčená, že její klienti neoceňují jen její profesionalitu a preciznost, se kterou ke své práci přistupuje, ale i její lidskost, empatii, nadšení a energii. Spolupráce s ní vám totiž nepřinese jen zisk z dobře prodané nemovitosti, ale také zisk ze setkání s člověkem, který vás nabije!
Dorčo, máš docela nestandardní křestní jméno? Váže se k němu nějaká historie?
Mám bulharské kořeny. Za svobodna jsem se jmenovala příjmením Ivanova. Což bylo docela náročné mít tak netradiční křestní jméno i příjmení. Dodnes si pamatuju, jak jsem se musela v nové třídě představovat před tabulí a učitelka nechápala, že nemám u příjmení na konci čárku nad a.
Kdo, bys řekla, že jsou tví klienti?
Často ženy. Třeba to je žena kolem čtyřicítky, je v nespokojeném manželství, rozvádí se nebo se rozvedla a má pocit, že se potřebuje odpoutat, ale nezvládne to dál sama. Nevím, jestli mi ty ženy něco zrcadlí, ale já si vždycky říkám: Taková krásná ženská, působí chytře, hezká, sympatická, ta má přece před sebou úžasný život. Teď jsem jedné takové ženě prodávala byt. Rozváděla se, potřebovala začít znovu. Jenže nevěděla, že když ještě nemá vyřešený rozvod, nemůže si žádat o hypotéku. Ve chvíli, kdy jsem jí to řekla, úplně tápala. Šla jsem na to tedy jinak. Řekla jsem jí přesně krok po kroku, co teď musí udělat a v průběhu jí kontrolovala, co už má splněno. Bála se, že to všechno nestihneme a byt se prodá. Přesvědčila jsem jí, že všechno zvládneme. A zvládly jsme. Pak mi řekla, že než mě potkala, všechno se jí sypalo pod rukama. A pak to všechno do sebe začalo zapadat. Najednou se věci začaly hýbat – od realitního makléře, hypotečního makléře, přes právníka, architekta, truhláře. Všechny kontakty měla ode mě, protože se snažím poskytovat opravdu maximální servis. Nakonec jsem od ní dostala kontakt i já, na skvělého pána, co dělá klimatizace, protože to bylo prý to jediné, s čím jsem jí nepomohla. A pak mi napsala recenzi, že kdyby měla odjet na pustý ostrov a vzít si jednoho člověka s sebou, budu to já. Mám často i dobré reference od kupujících, ač zastupuju vždy prodávajícího. Ale ty kupující asi cítí férovou hru. Ta žena dostala úplně novou chuť do života. A já viděla úplně někoho jiného, kdo našel nový smysl. A to je můj motor!
Nějací jiní klienti než ženy?
Další klienti jsou často starší prodávající, kteří chtějí dát všechno dětem. Na to jsem hodně háklivá. Vždycky se ptám, jestli jsou děti zdravé. A pokud ano, tak dodávám, že si ti rodiče za celý život odpracovali, co mohli, aby na stáří mohli užívat důchod. A aby mohli pečovat o svoje zdraví. S takovými lidmi spolupracuji na prodeji jedině tehdy, když mi řeknou, že už je nebaví starat se o domácnost a že si našli krásný penzion pro seniory, ve kterém jsou prima lidi, kteří jezdí na výlety. Ale jen za předpokladu, že mi slíbí, že nedají z prodeje nikomu ani korunu. Dali svým dětem život, vzdělání a teď se musí o sebe postarat děti samy.
Takže jim to neprodáš?
Takže jim to neprodám, už jsem to udělala několikrát. Oni na mě většinou koukají a řeknou: Neprodáváme.
Prodeje tedy i odmítáš?
Odmítám i lidi, ze kterých cítím nečestnost nebo nerovnost. Já s takovými lidmi nechci být v kontaktu. Já si chci žít ve svém růžovém světě, kde si všichni pomáhají. Teď třeba řeším případ, kdy zemřel jeden ze starších rodičů, půlku zdědil syn, který je v exekuci. Chudák ten rodič. Já vlastně řeším strašně moc věcí mimo svojí profesi. Jsem tak trochu i psycholožka. Takže dost často odcházím bez obchodu, ale lidi nalézají nový smysl. I to je odměna.
Co si myslíš, že ti to říká, že k tobě chodí lidi a ty jim hledáš jejich smysl?
Můj kouč mi říká, že bych měla být koučem. Lidi ve mně prý vidí silnou osobnost.
Jak odpočíváš?
Dlouho jsem to nedělala. Když jsem byla svobodná a bez dětí, tak jsem občas v pátek přišla z práce, nakoupila si jídlo na celý víkend, zavřela jsem se a všem jsem oznámila, že jedu pryč. Milovala jsem čas sama se sebou, něco dobrého jsem si uvařila, dala si skleničku, zkrášlila se, četla hloupé časopisy, pustila si naivní filmy. A lebedila jsem si ve svém růžovém světě.
Koukáš se ještě někdy na ty naivní filmy?
Někdy, když jsem sama, tak jo. Ty romantické komedie. Když ukazují tu bezstarostnost. Nekoukám se na žádné válečné nebo jakkoli smutné filmy. Neunáším to. Neunáším, že někdo někomu ubližuje. Mám extrémní smysl pro spravedlnost, až fanatický.
V čem si myslíš, že jsi ve svém oboru jiná?
Já jsem ta pečovatelka. Lidi nečtou smlouvy. Ptám se: „Četl jste to?“ A oni říkají: „Já vám věřím.“ Dělám si z nich srandu, že jsem si tam naspala svůj bankovní účet, aby mi tam odešly peníze. A stejně si ho nezkontrolují. Tak mi věří. To mi dělá každý třetí klient, ne-li druhý. Oni ve mně vidí lidskost. Jako kdyby se svěřili kamarádce, nebo někomu, kdo se o ně postará, kdo je zachrání. Takové ty zlomené ženy… ony ve mně vidí něco, co já vidím v nich, a ony to v sobě nevidí. A hrajeme si takový pocitový tenis. Vidím v nich tu krásu. A já jsem šťastná, že jsem součástí toho jejich startu. Ale ti lidi musí chtít začít znovu. A se mnou většinou chtějí. Cítí ze mě, že jim věřím. Vždycky držím slovo. Nikdy nenutím k podpisu. Hraju fair play. Vždycky. Protože vím, že se mi to vrátí. A díky tomu jsem celý život dítě štěstěny.
Myslíš tedy, že tvoje cílová skupina jsou lidi, kterým můžeš pomoct nejen s realitami, ale i se životem?
Asi ano. Včera jsem byla na odhadu jedné nemovitosti. Pán se rozváděl. Byla jsem tam místo půl hodiny dvě hodiny. Potřeboval vrbu. Ten dům se nakonec asi neprodá, protože ho chtěla prodat hlavně manželka a pán díky mně přišel na to, že to prodávat nemusí. Takže obchod žádný, ale zase jsem někomu pomohla.
To je tvůj hnací motor?
Asi jo, jak chci mít ten růžový svět. Ale někdy i proto zavírám oči, abych si ten obrázek světa nepokazila.
Ale víš, že tu byl nějaký koronavirus?
To vím, já jsem sledovala, jak ti Italové zpívají na balkóně a jak jsou na sebe hodní… ale ta čísla a paniku… to jsem nesledovala. Jsem totiž profesionální plačka. Třeba Hledá se Nemo vždycky probrečím. Jak chudák táta hledá svého syna, který má jednu ploutvičku.
Vegetarián ale nejsi?
Ne, to nejsem. Ale maso ani vajíčka nekupuju v obchodě, protože nesnesu, jak ta zvířata žijí. Kupuju je od farmářů, u kterých vím, jak ta zvířata žijí. Ale miluju maso. Bojkotuju třeba i palmový olej. Moje dcera samozřejmě taky. Takže jsme se vzdaly Kinder vajíček. Protože umírají opičky.
Baví tě vaření?
Mě baví pečení. Miluju máminu vánočku. Když ji upeče, tak ji sním klidně celou najednou. Mě baví strašně moc věcí, ale máločemu se fakt věnuju naplno, že bych je dotáhla. V tom je i moje dcera po mně.
Co tě ještě baví?
Dva roky jsem moderovala byznys klub B4B. To jsou takové byznys snídaně, na kterých se potkávají lidi z různých oborů. První tři měsíce jsem byla šíleně nervózní. Ale lidi byli nadšení. Postupem času už jsem byla dvorní šašek, všechny kluby o mně věděly a chodily se na mě dívat jako na moderátorku. Pomalu se začalo zapomínat na to, že jsem makléř. Já se vidím v různých parketách. Ale ty reality mě baví neskutečně. Já chci pomáhat lidem.
Jak ses stala makléřkou?
Když bylo dceři 6, tak jsme se s manželem rozvedli. Potřebovala jsem si koupit byt. Šla jsem na prohlídku, byla tam makléřka. Tehdy jsem si o makléřích myslela svoje, hlavně kvůli makléřům, kteří mi kdysi prodávali můj byt. Ale když jsem poznala její práci, jak byla dobrá a jak mě precizně o všem informovala, vlastně jsem se naštvala za to, že takto hodnotím. Je to jen o lidech. A řekla jsem si: Dorčo, máš dvě možnosti – buď na makléře dál nadávat, nebo jít mezi ně a zvýšit počet dobrých makléřů. A vzpomněla jsem si tehdy na astrologa, u kterého jsem asi 5, 6 let předtím byla, a ten mi řekl, že bych byla skvělou realitní makléřkou. Tehdy mě to urazilo. A nakonec měl pravdu. Věděla jsem, že si potřebuji vybrat práci s volnou pracovní dobou, abych mohla být dceři k dispozici. Zrovna šla do 1. třídy. A teď mě to opravdu baví.
Co tě nejvíc baví?
Mě baví, že je ta práce pokaždé jiná. Stále noví lidi. Obklopuji se lidmi, kterými se chci obklopovat. Můžu si je vybrat, i za cenu, že třeba nezískám obchod.
Jaké byly Tvoje začátky v realitách?
Začátky byly drsné. Bude to 6 let, co to dělám. Na začátku jsem do toho musela hodně investovat. Dostala jsem se do minusu. Nebyla jsem tak průbojná. Bála jsem se, že to nezvládnu. Nechtěla jsem oslovovat lidi. Říkala jsem si, že to založím na dobrých referencích. Ale když nemáš obchody, tak nemáš reference. Ale pak jsem jednu dostala a udělala jsem pár věcí, které fungovaly. Vždycky jsem něco zkusila, ono to vyšlo a já jsem se s tím úspěchem spokojila. Nepotřebovala jsem být tolik dravá. Mně se prostě hrozně hezky pracuje, když lidi sami zjistí, že jsem poctivá, pečovatelská, že je ochráním a chtějí se mnou spolupracovat sami od sebe.
Co jsi třeba udělala a vyšlo to?
Dělali jsme v RE/MAX dopisní kampaně, tedy oslovování lidí formou dopisů. Kolegové dělali kampaně třeba o stovkách, tisících kusech. Já svou první udělala s 12 dopisy, které jsem hodila do dvou vchodů. A zanedlouho jsem prodávala jeden byt. Další kampaň s 250 dopisy jsem nadepsala rukou, aby to nevypadalo jako ryze obchodní dopis. Ozval se mi pán žijící v Anglii, který měl v Praze byt. A jestli bych mu ho mohla pronajmout. On v Anglii, já tady. Přesto mi bezmezně věřil a vše nechal na mně. A ten byt už pronajímám potřetí.
Chodí k tobě hodně lidí na doporučení?
Ano. Často se mi stává, že si mě klienti přehodí mezi sebou v rodině a říkají mi, že jsem takový jejich rodinný makléř.
Jak ses dostala k aukcím?
Já jsem byla v RE/MAX Alfa jedna z prvních, co je dělala. Dostala jsem se k nim při prodeji vlastního bytu. Více o aukcích v článku Kdo prodával nemovitost formou aukce, nikdy nelitoval! Chcete vědět proč zde.
Podnikala jsi už někdy před tím, než ses stala realitní makléřkou?
Jo. Ještě, než jsem měla dceru, založila jsem známou vzdělávací agenturu. Poznala jsem jednu ženu, která toužila podnikat ve vzdělávání, školila dospělé pro agenturu jako zaměstnanec, ale neměla odvahu to dělat sama na sebe. Jednou jsem jí řekla „Dost fňukání, založíme firmu.“ Dala jsem jí týden na vymyšlení názvu. Udělala jsem webové stránky, napsala texty, založila s.r.o. Obvolávala jsem firmy, nabízela školení a ničilo mě to, protože to ze začátku nešlo. Tak mi ta kolegyně poradila, ať začnu u nějaké menší rodinné firmy. Tak jsem zavolala do Hewlett-Packard. To přeci také byla původně rodinná firma. To byl jeden z našich prvních klientů a pak se to rozjelo. A nakonec jsem školila i já.
Kde jsi sebrala odvahu jít podnikat?
Já jsem o tom nepřemýšlela. Nepřemýšlím moc o důsledcích. Prostě jednám impulzivně.
Kdybys v někom viděla takový potenciál, jako máš ty, ale on by neměl v sobě tuhle impulzivnost. Co bys mu poradila?
Seřvala bych ho. Ti lidi často jen přemýšlí o tom, proč něco nejde. Já bych tomu člověku vybrala jednu věc, co musí okamžitě udělat. Jednu jedinou věc. A dala bych mu na to termín. A on to udělá. Dost často mám i kontakt na někoho, kdo mu může pomoct. Vždycky stačí udělat alespoň jednu věc, oslovit jednoho člověka. Trefím ten tenisák a už ho nezastavím, už prostě letí. A pak se něco stane. Já tomu člověku dám jen raketu a tenisák a řeknu mu: „Tamtím směrem“.
Takže jim ukážeš směr?
Většinou to tak asi bylo. Já jim minimálně řeknu „střílej tudy“ a třeba si pak zvolí jiný směr, ale něco udělá, odhodlá se a začne.
Co na životě miluješ?
Svobodu.
Co pro tebe svoboda znamená?
Že rozhoduju sama o sobě a že můžu. Můžu cokoli. A je jedno co. Cestovat, nemusím vstávat, můžu si koupit boty, které nepotřebuju. Můžu vstát a jen tak poslouchat hrdličky. Jsem vděčná, že žiju tenhle život teď a tady. Nic nemusím. Svoboda je ale i zodpovědnost, pravidla. A já pravidla potřebuju. Pokud bychom všichni jezdili na červenou, tak by to nefungovalo. Ale taky je ráda porušuju. Tedy jen některá.
Umíš držet balanc mezi prací a osobním životem?
Ne. Kdybych to dokázala, tak bych byla mnohem úspěšnější a víc v pohodě. Většinou sedím u počítače do půlnoci, protože když si přes den zajdu s kamarádkou na kafe, tak to pak musím dohnat. Chtěla bych se to ale naučit. Je to o disciplíně. Dlouho jsem se trápila tím, že nemám dobrý time management. Chodila jsem na kurzy, četla o tom, ale nefungovalo mi to. Pak mi jeden člověk řekl: „Já nejsem disciplinovanej. Já jsem prostě bohém a tak to je.“ A já jsem si v duchu říkala: Já jsem prostě kavárenský povaleč a tak to prostě je. Ulevilo se mi, že jsem si přiznala, že prostě time management dobrý nemám, ale že zase umím něco jiného. Vím, že to můžu vyladit, ale nemůžeme umět všechno.
Co pro tebe znamená úspěch?
Člověk by asi řekl čísla v tabulce. Ale vím, že to tak není. Pro mě to je, když je člověk spokojený.
Takže jsi úspěšná?
Jo, já myslím, že jo. Pracuju na sobě a snažím se být co nejspokojenější. A jsem spokojená. I když si dost často zaremcám.
Myslíš, že jsou reality spíše pracovním trhem pro muže? Že jsi prorazila v mužském světě?
Ne. Já to právě vůbec nevnímám jako mužskou profesi. Možná i naopak. Myslím, že to je pečovatelská profese, pro kterou se velmi dobře hodí ženy. Mí klienti často prodávají jednou za život, prodávají svůj domov, to nejdůležitější a potřebují se cítit v bezpečí. Nerada rozděluju profese podle pohlaví, to už je asi přežitek. Ale mám chlapy v realitách ráda. Jsou mi inspirací.
Poznejte mne i osobně, ráda Vám poradím, jak nejlépe naložit s Vaší nemovitostí!